Člověk přichází na svět jako tvor mírumilovný a spravedlivý, pokud mu jeho rodiče už v prenatálním období poskytli takové prostředí a nastavení (už tehdy človíček vnímá). Z toho vyplývá, že to, jaký člověk je, způsobí jeho výchova v rodině. V prvních sedmi letech svého života je člověk absolutně propojený se svou matkou a nejdůležitější pro jeho vývoj je, jak se ona cítí, méně už, co říká. Především první rok života a pak zbytek uvedeného období je obdobím tvarujícím, vychovávajícím.
Hlavní úlohou matky proto je být spravedlivá a milující. Spravedlivá především sama v sobě a k sobě a milující především sama sebe. Jen tento vnitřní stav totiž může plodit bezpodmínečnou lásku a spravedlivý život. Jen tento pocit ženy může plodit spravedlivou, plnohodnotnou generaci, společnost.
Konec světa, který mnozí v hrůze očekávali a někteří proto stavěli i bunkry a naplňovali je potravinami na dlouhá období, nepřišel jako takový. Přišel ale konec světa ve smyslu patriarchálního nastavení. Toto bylo pravé sdělení mayského kalendáře. Toto věděli mágové, věštci a citlivci žijící kolem nás již dávno dopředu.
Žena má v sobě objevit bohyni, kterou nikdy nepřestala být. A muž se má stát jejím plnohodnotným partnerem. To vše ve vzájemném absolutním respektu. V totální rovnováze. K tomu mělo lidstvo dojít na konci roku 2012. Muž se svou rozpínavou energií užívající především levou polovinu mozku jistí ženu materiálními hodnotami – střechou nad hlavou a uloveným mamutem. Ona pak má v rukou zbytek existence rodiny – pomocí své pravé hemisféry ji drží pohromadě a vytváří atmosféru domova. Oba společně pak vytvářejí bezpečí.
Nic se neděje prudkým úderem, proces je to evoluční. A z tohoto pohledu je dobré se dívat kolem sebe. Proč je tolik matek samo? Není to negativní jev. Stávají se bohyněmi. Než žít ve lži, raději volí samotu. Silné je volání po ženě v čele společnosti. I mužům jejich intuice sděluje, proč by tomu tak mělo být.
Pro nové generace jde o jev samozřejmý. Nějak to prostě vědí. A podle toho se zařizují. Hmotná stránka života pro ně přestává mít význam. Nerozumí pojmům soutěž, kariéra a vůbec už ne moc. Zabývají se vztahy, respektem, novými technologiemi, žijí ekologicky a hrají si.
Každá nová generace je lepší než ta předchozí. To je zákon vesmíru. Važme si toho, že můžeme být svědky zrodu nového člověka, který chce chodit po světě vzpřímeně, dýchat čistý vzduch a jíst zdravé potraviny. Který odmítá nadspotřebu. Který chce žít spravedlivě, v míru, vzájemném respektu a lásce. Neboť toto je naším základním posláním, proto jsme přišli na tento svět.
Jitka Melkusová
V kině jednalio hale a referendu
Jak mnozí jistě víte, v Boskovicích se připravuje vyhlášení referenda. I to byl jeden z důvodů, proč ve čtvrtek 16. května proběhlo setkání občanů se zastupiteli města Boskovice. Setkání nemělo veřejný charakter, jak tomu bylo například nedávno v sokolovně, nebo na veřejném zasedání ZM, ale bylo jen pro pozvané. To mělo své důvody a tomu odpovídal i komorní prostor salonku městského kina.
V jakém složení, o čem a proč se jednalo, informuje tento článek.
Iniciátorem setkání byla skupina aktivních občanů, kteří mají upřímný zájem o překonání bariéry v komunikaci mezi občanem a jeho zástupci, vzešlými z komunálních voleb. Tato skupina občanů vznikla postupně a samovolně, není politickým ani jiným spolkem nebo sdružením. Má již řadu sympatizantů, kteří pomáhají podle svých odborných znalostí nebo svých schopností. Například se sběrem podpisů na podporu vyhlášení referenda. Skupina je směrem k občanům otevřená, uvítá pomoc každého, kdo vyznává čestné a nezištné jednání, vyznává a nestydí se za pojmy morálka, slušnost a v neposlední řadě je zdravým patriotem. To znamená, že mu záleží nejen na tom, jaké Boskovice jsou, ale především na tom, jaké budou za deset nebo za padesát let. Z tohoto pohledu považujeme za naši velkou devízu, že jsou mezi námi senioři i studenti, a především to, že nalézají společnou řeč. Z řad těchto občanů se také rekrutuje přípravný výbor pro referendum, který je pětičlenný.
Z řad zastupitelů města dostali pozvání zástupci všech politických uskupení zastoupených v zastupitelstvu. Vyhodnotili jsme všechny naše dosavadní kroky vedoucí k oživení komunikace mezi občany a volenými zástupci města. To má logiku, protože obě strany cítí potřebu takové komunikace a přiznávají její dosavadní nefunkčnost. Po předešlých zkušenostech jsme se rozhodli pozvat jen ty zástupce, u nichž jsme ještě cítili ochotu naslouchat „hlasům z podhradí“, přemýšlet o nich a diskutovat o nich. Takový postoj nikterak nesnižuje majestát zastupitelstva ani rady a už vůbec to není v rozporu se zastupitelskou demokracií. Naopak. Jsme přesvědčeni, že permanentní naslouchání „svým“ voličům mandát zastupitele i zastupitelskou demokracii posiluje. Zatvrzelé setrvávání v pozici „tak jsme vás vyslechli, vlk se nažral a koza zůstala celá“, nedává smysl pro udržování další takové komunikace. To ovšem neznamená, že je to status quo. Flexibilita a ochota reagovat na kladný posun nám nejsou cizí.
To jsou důvody, proč jsme z 27 zastupitelů oslovili 22. Oslovení mohli, ale také nemuseli reagovat. Věřili jsme však, že už vědí, jak chutná moc, ale ještě neztratili soudnost. To se také potvrdilo. Z 22 oslovených se jich 10 omluvilo. Důvody měli pádné, neviděli jsme v tom výmluvy. Od tří jsme nedostali žádnou odezvu a devět jich našeho pozvání využilo. Věřili jsme a také to tam zaznělo, že jejich vystoupení nebudou svázána s žádnými předběžnými dohodami v klubech, a tím pádem že mohou být otevřenější. Do jaké míry se to naplnilo, ukáže ještě čas. V každém případě všem zastupitelům, kteří našeho pozvání využili nebo se omluvili, patří náš dík. A to i v případě, že ne vždy jsme zpívali stejnou písničku.
Pozvání dostali i novináři z osloveného regionálního tisku.
A o čem že byla řeč? Nejfrekventovanějším tématem byla hala na Slovákové. Znovu zazněla známá i nová pro a proti. Pokud má být v dnešní době a po nedávných zkušenostech provedena investice přesahující desetinu ročního rozpočtu města, považujeme za důležité, aby občané našeho města měli možnost informační kampaně, ve které by se všichni snadno dozvěděli, pro koho bude hala určená, jak bude placena, nakolik se využije, jaké jsou její největší nevýhody. Hlavně v souvislostech s výhledem na mnoho jiných potřebných investičních akcí a dlouhodobé finanční rozvahy z nich vycházející. Názory se pochopitelně rozcházely, ale otázky vzniku některých argumentů byly vyjasněny.
Na přetřes přišla i Červenka, průmyslová zóna, chodníky i silnice a územní plán. O něm zasvěceně promluvil pan Klimek - o potřebě mít a držet se dlouhodobé (strategické) koncepce v urbanistice, mít zásobník budoucích potřeb, včasnost jejich přípravy v horizontu několika let, funkce městského architekta (urbanisty), to byly náměty většinou ve shodě.
Nelze však zacházet do detailů ze setkání, které trvalo téměř dvě hodiny. K tomu se vrátíme v jiných příspěvcích. Chceme však znovu připomenout, že chystané referendum rozhodne o tom, zda přípravy na stavbu haly zastavit, nebo v nich pokračovat a stavbu dokončit. O tom bude referendum. To znamená, že signatáři petice na podporu výstavby haly by měli své podpisy místo pod petici přidat na podporu referenda, protože jen v něm mohou eventuálně dosáhnout realizace svého přání.
Peticí její signatáři vůbec nic nevyřeší, i když budou mít 5000 podpisů. Ale v referendu to za takové konstelace rozhodnou ve svůj prospěch.
Podpisem listiny na podporu vyhlášení referenda POUZE podpoříte jeho vyhlášení. Nic víc. Ale teprve až účast v referendu dá konečnou odpověď na to zda stavět, nebo to zastavit.
Jsme si vědomi, že referendum, jakkoli je to silný a demokratický nástroj přímé demokracie, nemůže být nadužíván.
Proto klademe takový důraz na nepřetržitou, otevřenou a fundovanou komunikaci mezi občany a jejich volenými zástupci, kteří mají být vykonavateli jejich vůle. S vědomím, že dnes vyjevená vůle nebo potřeba může pozítří mít zcela jinou podobu, a to z mnoha příčin - objektivních i jiných. Současné společenské a ekonomické turbulence jsou tak silné (a to neplatí jen pro Boskovice, ale obecně), abychom mohli říci (jistě mi všichni prominou), že někdy zítra již znamená včera.
Je korektní přiznat, že v případu HALA jsme i my občané poněkud zaspali a nechali jsme petenty v roce 2006 ve štychu.
Leopold Němec, Jiří Vorlický
Pěvci z Letovic a Vanovic zpívali v Poděbradech
Do lázní se zpravidla jezdí na léční nebo na relaxaci pro utužení zdraví. Tentokrát se návštěva Lázní Poděbrady letovického Smíšeného pěveckého sboru B. Martinů spolu s členy sboru Vlastimil Vanovice zaměřila jinak.
Na pozvání agentury Maribu se oba sbory zúčastnily 14. Mezinárodního festivalu pěveckých sborů. Na první letošní dubnovou neděli si spojené sbory zazpívaly v sále Lázeňské kolonády spolu s dalšími šesti pěveckými tělesy z Prahy, Mostu, Duchcova, Těšína a dalších měst. Pěvce přivítal poutač s nápisem Music Fest Praha - Poděbrady s heslem Music & friends.
Program pěveckých sborů byl rozmanitý. Letovičtí pěvci interpretovali skladby E. Suchoně, Zd. Mrkose, A. Dvořáka, B. Martinů, D. Bortňanského a několik lidových písní v úpravě našeho sbormistra Miloslava Krejsy, který celý program nacvičil a v Poděbradech řídil. Radost z úspěšného vystoupení sborů nám neubralo ani pošmourné počasí, které tehdy v Poděbradech vládlo a ani nezabránilo krátké prohlídce lázní se známými přírodními hodinami v lázeňském parku, či prostor před zámkem a sochou krále Jiřího z Poděbrad.
Členové sborů si svým vystoupením mohli porovnat kvality pěveckých sborů, které na přehlídce vystupovaly a odvezli si domů cenné kulturní zážitky spolu s pěknými vzpomínkami na Poděbrady. Tento zdařilý zájezd byl uskutečněn pod záštitou a s přispěním Městského kulturního střediska Letovice a na jeho přípravě se velkou měrou podílela předsedkyně pěveckého sboru B. Martinů Věra Hubáčková.
