B o s k o v i c e (pek) - Boskovice (pek) – Závady na koupališti v Červené zahradě opraví firma IMOS, tedy stejná firma, která realizovala druhou etapu rekonstrukce koupaliště před třemi roky.
Starosta Boskovic Jaroslav Dohnálek zdůvodnil, že ve výběrovém řízení firma IMOS předložila nejnižší nabídku.
Ta byla přibližně o dvacet tisíc korun nižší než odhadované dva miliony, na které byla oprava závady na koupališti vyčíslena. „V rámci veřejné zakázky jsme oslovili šest firem. Soutěžili jsme o to, kdo podá nejnižší nabídku. Navíc jsme si vytyčili nějaké záruční podmínky, které musí dotyčný realizátor splnit. Schvalování dodavatele veřejné zakázky radními proběhlo v rychlém režimu. Ráno jsme otvírali obálky a odpoledne radní schválili vítěznou firmu. Už třináctého května chceme předat staveniště, aby do třicátého června mohly být opravy dokončeny,“ upřesnil starosta Boskovic.
Náklady na opravu půjdou z rozpočtu města Boskovice, podle znaleckého posudku totiž není nárok na reklamaci závady.
Za zničený poklad nebude nikdo potrestán
B o s k o v i c e (Jim) - Zatajili a do značné míry zničili poklad, který jeden z nich našel s pomocí detektoru kovů na svahu boskovického kopce Zlatníku. Jeden je z Boskovic, druhý z Brněnska. Přesto nebudou potrestáni.
Za pastvou
B o s k o v i c e (Jim) - Ani v Tatrách, ani v Beskydech. To v Boskovicích jsme potkali stádo ovcí, které se se sotva vylíhlými jehňaty přesouvalo ze svého zimního sídla na Bělé za čerstvou trávou do Hrádkova na letní byt. Již dvacet let tak ovce chovají manželé Fillipi. I když za tleskajícími dlaněmi své paní ošetřovatelky jdou jak na vodítku, bylo třeba zastavit na nezbytně dlouhou dobu dopravu pod Valchovákem.
Foto: Jitka Melkusová
Oprava silnice do Křetína pořádně zkomplikuje dopravu
L e t o v i c e (PM) - V letošním roce má být zahájena rekonstrukce silnice číslo 365 z Letovic do Středního Poříčí. Akce proběhne ve dvou etapách.
Ta první začne v posledním čtvrtletí letošního roku a bude při ní opravena vozovka v úseku Letovice – Křetín. Ve druhé etapě, plánované na příští rok, bude provedena kompletní rekonstrukce ulice Česká v délce asi 300 metrů od železničního viaduktu. Počítá se s úpravou tvaru vozovky, s položením nové kanalizace včetně domovních přípojek, nové budou také vodovodní přípojky a chodník.
Po celou dobu oprav bude silnice mezi Letovicemi a Křetínem uzavřena. Objízdná trasa pro osobní dopravu povede přes Rudku a Sulíkov do Křetína, pro nákladní vozidla přes Brněnec a Vítějeves.
Objížďka přinese nepříjemnosti především veřejné dopravě, protože prodlouží trasu asi o 10 kilometrů. „Letovice jsou dopravním uzlem, ze kterého po silnici číslo 365 vyjíždí 56 místních spojů. Spočítali jsme si, že za dobu rekonstrukce najedou linkové autobusy navíc 42 tisíc kilometrů. Náklady zřejmě neponesou dopravci, ale cestující,“ řekl nám místostarosta Letovic Jiří Palbuchta. Vedení města proto hledá jinou trasu objížďky. Řešením by mohla být nejkratší trasa přes Meziříčko po druhém břehu přehrady kolem Svitavice přes Lazinov a Dolní Poříčí. Při této mnohem kratší objízdné trase by se náklady dopravců snížily o 1,4 milionu korun. Přibližně tolik tedy ušetří cestující na jízdném, významná by pro ně byla také úspora času.
Navrhnuté řešení však má háček. Úsek z Meziříčka do Lazinova je místní komunikace vybudovaná v 70. letech pro stavbu přehrady. Od té doby je silnice neudržovaná, a tedy
v dezolátním stavu. Pro vedení objízdné trasy je proto zatím nepoužitelná. Schůdným řešením se zdá její generální oprava a doplnění o několik vyhýbadel. Přibližná cena opravy je pět milionů korun, komunikace však bude sloužit i po dokončení rekonstrukce silnice 365 do Křetína. Vedení Letovic totiž předpokládá, že by ji nadále využívaly některé autobusové spoje i obyvatelé Lazinova. „Město takovou částku investovat nemůže. Chceme proto požádat kraj o financování opravy této místní komunikace,“ doplnil Palbuchta.
Objízdná trasa pro nákladní dopravu v každém případě povede po delší trase přes Vítějeves. Silnice z Meziříčka do Lazinova by ani po opravě takové zatížení nevydržela.
Připomněli si osvobození
L e t o v i c e (vyv) - Po položení věnců u památníku na hřbitově a poté u koupaliště se Letovičtí vydali lampionovým průvodem k hasičské zbrojnici.
Foto: Andrea Šrámková
Teď je nejvyšší čas, kdy jde stavbu haly zastavit s rozumnými ztrátami, říká Leopold Němec z přípravného výboru referenda
B o s k o v i c e - Sesbírat dostatečné množství podpisů a vyhlásit v Boskovicích historicky první referendum, které by rozhodlo o stavbě haly na Slovákově ulici, se pokouší přípravný výbor ve složení Leopold Němec, Radim Petrů, Martin Charvát, Vladimír Valtr a Aleš Odehnal. S prvně jmenovaným jsme mluvili o aktuálním stavu příprav referenda, výhradách k hale a o jeho občanském angažmá.
Podpisové listiny jsou dostupné v UniCredit Bank na Bezručově ulici nebo také v prodejně Sport kola servis Petrů na Masarykově náměstí.
Tomáš Trumpeš
Leopold Němec
Foto: Tomáš Trumpeš
Řemeslníci Boskovicka - Na návštěvě, kde na rukách ulpívá jíl
R u d k a - RUDKA U KUNŠTÁTU - V našem regionu žije a pracuje velké množství výjimečných řemeslníků - keramici, řezbáři, truhláři, kováři a nepřeberně dalších mistrů svého oboru. Tento seriál přinese medailonky některých z nich.
O Kunštátě je známo, že je městem keramiky, však v něm stále funguje mnoho keramických dílen. Keramice se věnují i manželé Petra a Lubomír Hluštíkovi v blízké Rudce. Oba jsou akademičtí sochaři a keramice se věnují téměř celý život. „Prý jsem už jako malý doma pořád něco patlal, k výtvarné činnosti jsem měl vždycky blízko,“ vypráví Lubomír. „Měl jsem štěstí, když jsem hledal, kam jít na školu, zrovna se uvolnilo učňovské místo u Zdeňka Lindovského v Kunštátě, tam jsem se naučil základy,“ dodává.
Petra pochází z umělecké rodiny, sice nejprve studovala řezbářství, nakonec si ji však získala keramika. „Otec byl sochař a máma keramička, máme to v rodině. Ráda se občas ke dřevu vrátím, kombinuji ho s keramikou, ta je ale pro mě stěžejní.“
Velkou část jejich tvorby představují exteriérové objekty. Pod jeho rukama vznikají z hlíny zahradní i interiérové plastiky a figurální objekty, ona zas tvoří nejraději ozdobné drobnější předměty na zahradu a věnuje se malbě hotových děl. Typickým motivem jsou osobitě pojatí andělé a vážky. „K vážkám mě přivedla jedna japonská váza s vážkami, moc se mi líbila a začala jsem se díky ní o vážky zajímat. Jsou to úžasná stvoření. Navíc se dají štětcem krásně malovat,“ vysvětluje Petra Hluštíková. Jejich díla jsou obvykle v přírodních barvách, často jemně zdobená štětcem. Objekty, které mají v zahradě, vypadají, že tam jsou odjakživa, tak dobře korespondují s okolím.
„Na keramice mám nejraději to neustálé překvapení, to očekávání, když člověk otevírá pec,“ říká Lubomír. „Fascinuje mě ta mnohost možností, co všechno se dá z keramiky udělat,“ dodává Petra.
Výrobky, které byly stvořeny rukama Hluštíkových, se dají potkat hlavně na jarmarcích po celé republice, ale také na výstavách a v některých galeriích.
Anna Dudková
Lubomír a Petra Hluštíkovi
Foto: Anna Dudková
Sonda teen - Maturity
Mají mít všichni maturitu?
Lenka, 16 let
Já si myslím, že by maturitu měla mít většina.
Jana, 17 let
Myslím si, že všichni nutně maturitu mít nemusí.
Johana, 17 let
Nemají. Už teď to na některých školách vypadá u maturit tak, že učitelé radí žákům, nebo se opisuje, jen aby na té dané škole udělalo maturitu co nejvíce lidí a škola pak měla dobré jméno.
Filip, 18 let
Protože letos maturuji, tak bych ji všem a hlavně sobě přál. Jinak si ale myslím, že mít maturitu je trend až poslední doby. Dřív ji neměli všichni a ničemu to nevadilo.
Jana, 18 let
Podle mého ne. Když například někdo studuje obor tesař, zedník a tak podobně, je u něj důležitá maturita? Řekla bych, že ne.
Petr, 19 let
Rozhodně ne. Všichni si stěžují, jak je státní maturita těžká a že se nedá zvládnout. Já jsem teď na vysoké a taky si skoro každou zkoušku stěžuji, že byla těžká. Že je něco těžké ale neznamená, že by se muselo něco měnit. Tak proč by museli odmaturovat všichni?
Vojta, 19 let
Nemají, protože pak maturita ztrácí smysl.
LD
Život XIV. - Krása žen, krása člověka (dnes z jiného soudku)
Přestala jsem rozlišovat lidi podle věku. Když přivřu oči, vrásky v obličejích se rozplývají, barva vlasů je jako klobouk, který doplňuje výraz v očích a postava má význam jen pro tu osobu samotnou. Do zrcadla se moc nedívám. Důležité je pro mě, jak se cítím a jak se cítí lidé se mnou. Také vím, že je pro náš život důležité, abychom vnímali své tělo jako přítele, nikoli jako nepřítele.
Nejsem psycholog ani odborník na duše, jsem obyčejná žena, člověk, co se učí vážit si sám sebe pro to, co je. Poznala jsem totiž, že být sama sebou, není vůbec samo sebou. Poznala jsem mnoho žen, včetně mě, které si myslí, že nejsou krásné. Stydí se odložit si svršky na veřejnosti, protože si myslí, že nemají dokonalé tělo. Bojí se, jak na ně bude nahlíženo, že se stanou terčem pomluv, ba hůř, posměchu.
Kdo však určil, co je krása? Je to představa nás samotných, stejně jako způsob našeho života, výchova dětí, styl oblečení, televizní pořad. Krása přece není dokonalé tělo (a co je dokonalé tělo), vlasy ani poprsí. Krása je jen na nás, na našem rozhodnutí, citu, víře a úsměvu. Krása není dokonalá, krása je vše kolem nás, stačí se dívat.
Krásu a možná i dokonalost nalézám v kapce vody, ve sněhové vločce, květu narcisu, v košíku plného zralých třešní, v barvách podzimního listí. A co je to u žen? Štíhlý pas? Modré oči s dlouhými řasami, plné rty, ploché bříško, dlouhé nohy? To vše je pomíjivé a závislé na místě, kde tyto vzory vzešly. Jak nám asi závidí hladové ženy z Ugandy naše špeky, naše kulatá pozadí, naše plné tváře. Je to spravedlivé? Denně umírají děti na nemoci z nedostatku jídla a my se stydíme za široké boky. To není paradox, to je hloupé.
Tělo je přece jen oblek naší duše. Jestli se nám na něm něco nelíbí, něco nás bolí, churavíme – to churaví naše duše a tělo nám to chce ukázat. Měli bychom se naučit své tělo poslouchat. Těžko se vám dýchá, když jde do schodů? Píchá vás pod lopatkou, bolí záda? Tělo neříká, musíš zhubnout, ale ukazuje bolestí, že toto není správná cesta. Čím víc tělo neposloucháme, tím víc nás to bude bolet. Pak možná dojde na lékařský zákrok, který řeší opět projev naší „nemoci“, nikoli příčinu. A ta je jedna, nemáme se rádi. Tělo je jako stroj, musíme se o něj starat, ale rozhodně to není stroj s mírami 90-60-90. Tedy pokud se tak nerozhodneme. Nevím, jestli jsme si skutečně sami vybrali, jak budeme vypadat, ale určitě vím, že to má nějaký důvod a je jen na nás ho objevit. Milovat se a své tělo není snadné, ale velice užitečné.
Možná je to tím, že nehladovíme, že nemáme strach o holý život, ale ženeme se za nějakou představou blahobytu, která je nekonečná a neuspokojivá. Tak ztrácíme chuť do života. To není lenost nebo deprese, co nás užírá. To je ztráta touhy žít. Proč se trápit srovnáváním s tou či onou. Proč se trápit srovnáváním bohatství, když to pravé žití je někde úplně jinde. Je v lásce v nás samotných. V ranním svítání, ptačím zpěvu, dětské dlani a může být i v dobrém společném obědě, když si ho užijeme. Jídlo je dar a my si ho máme vychutnat a ne za každou cenu do sebe nacpat vše, co nám chutná. Stačí, když si představíte, kde a jak vyrostla pšenice, ze které je koláč, co jíte. Hrušková povidla, tvaroh a vajíčka. Vnímejte jejich chuť, vůni a práci, která je za tím vším. Pokud budeme prožívat každé sousto s chutí a láskou k zemi, která nám toto všechno dala, budeme si také každého koláče více vážit. Budeme se dívat na jídlo jinak a také naše tělo se bude chovat jinak. Samo si řekne, kdy má dost, co a kolik potřebuje.
Protože často to, co vnímáme jako hlad nebo obrovskou chuť, je ve skutečnosti hlad a chuť úplně po něčem jiném. Možná je to potřeba objetí, dotek a slovo od spřízněné duše. Začněme láskou k sobě, přijměme se takoví, jací jsme, se všemi chybami i těmi tělesnými. Nesrovnávejme se s chudobou či přepychem, ani s jinou rádoby krásou. Buďme rádi na světě takoví, jací jsme a úsměvem obdarujme lidi kolem sebe.
Vždy jsem byla se svým tělem nespokojená a přesto mě má můj muž rád, přesto se mu líbím. Není právě to krásné?
MARTINA LUKEŠOVÁ
Slavnostně otevřen
V í s k y (vyv) - V pátek byl ve Vískách vysvěcen a uveden do provozu rodinný minipivovar. Obohatí nabídku zlatavého moku nejen o jedenáctistupňový ležák Bejček a třináctistupňovou Víseckou pšenku.
